Nulajednanulanula - S/T demo
V hudební či hlukové publicistice
obvykle nebývá zvykem recenzovat dema kapel, neboť se mnozí přispěvatelé
stále ještě drží doktríny, že se jedná o nehotovou záležitost
nerovnající se skutečné nahrávce. I kdyby na tom názoru opravdu něco
bylo, myslím si, že nyní je třeba udělat výjimku. Prvotina poměrně mladé
české skupiny s post-industriálně vyzývavým názvem Nulajednanulanula (či 0100) totiž přináší velice zajímavý materiál na vlně post-hardcore.
Žánr, z nějž 0100 vycházejí, tedy
post-hardcore, působí v současné podzemní scéně poměrně přitažlivě.
Programy pražských klubů a autonomních center naznačují, že rezonuje jak
mezi společenskými aktivisty, tak i u hipsterů. Jako dobu a místo
vzniku post-hardcoru můžeme určit osmdesátá léta ve Spojených státech,
rozvoj žánru do globalizované (sub)kulturní scény probíhá v podstatě
dodnes. V rámci nezávislé tvorby má stále punc jak módního, tak
autentického a do značné míry i undergroundového uměleckého proudu. K
tomu je třeba dodat, že se jedná o poměrně fluidní styl z hlediska
hudebního projevu, nezřídka dochází k prolnutí s post-punkem,
post-rockem, emem, sludgem, ale i black metalem.
Z hlediska obsahu a společenských názorů
jde obvykle o emotivnější a sugestivnější verzi klasického
hardcore-punku, jenž vznikal na začátku osmdesátých let na obou stranách
Atlantiku. Můžeme v něm zároveň vysledovat estetické i názorové
vyhranění proti tzv. NY (New York) hardcore, který reprezentují kapely
jako Agnostic Front, Hatebreed, Madball a další. Jim je vyčítán jednak
machismus a homofobie (občas v souvislosti s těmito skupinami a hnutím
narazíme na pojem hardcore skinheads), ale také relativně snadná
náchylnost ke komercializaci (například zpěvák Hatebreed J. Jasta
propaguje energetický nápoj Monster). Z podobných důvodů čelí kritice i
některé metalové kapely, například americké Pantera či Type 0 Negative.
Mezi světově známými post-hardcore
skupinami můžeme vyjmenovat Fugazi, NoMeansNo, A Day to Remember, Yaphet
Kotto, Envy, Mono, Oathbreaker, Valve, silné vlivy tohoto žánru
nalezneme jak u zvučných jmen metalové scény jako Neurosis, Isis nebo
Sólstafir, tak i u hardcore-punkové (Fall of Efrafa, Children of God).
České zástupce podobného stylu najdeme třeba v Esazlesa, Lymen, Kalle,
Tosiro, Ravelin 7, zmínit je třeba i k post-blacku tíhnoucí ██████
(Nic), či neo-crustové Gattaca. Podobně Nulajednanulanula svůj
post-hardcorový projev vybičovávají emo řevy a celkově poměrně
agresivním zvukem s notnou náloží kytarových feedbacků. Stopáž skladeb
je na standard žánru překvapivě krátká.
Eponymní nahrávka 0100 zaujme už
způsobem, jak ji kapela šíří. Vyšla ve dvojím formátu CD a minikazety,
na koncertech si ji může kdokoli vzít za dobrovolný příspěvek, přičemž
distro nikdo nehlídá. Takto tito hudebníci přistupují ke všem svým
produktům, zkrátka vezměte a sami si určete, kolik chcete přispět. Volné
stažení na bandcampu už v tomto případě nemůžeme ani nazvat jinak než
samozřejmostí. Třebaže není tento přístup v současnosti úplně ojedinělý,
přesto si myslím, že si kapela za takto přímé vyjádření DIY etiky
zaslouží uznání. Kazetu navíc zdobí ručně vyráběný obal z kartonu a
nápisy jsou na něj namalovány tuší.
Již na první dobu odpálená a neotesaným screamem vybičovaná úvodní skladba „Raikkonen se zlatou hvězdou na čele“ dle mého soudu ukáže silné i slabé stránky nahrávky. Pokud si 0100 pouštíte z kazety na trochu silnějším přehrávači (prostě je-li to docela nahlas), neunikne vám poněkud udušený zvuk pásky. Posloucháte-li demo do sluchátek, tak vám tento nedostatek možná ani nepřijde. V první skladbě pod nánosem kytar v jednu chvíli zanikne i vokál, ale dále si troufám tvrdit, že vážnější zvukové nedostatky skončí.
Druhá skladba „Pravděpodobnost výskytu“
je dle mého názoru vrcholem desky. Její úvod se opět nese ve zběsilém
tempu za vyštěkávaných screamo vokálů stylu emo-violence, postupně se
ovšem píseň zklidňuje a bordel se mění na muziku. Skladba nabírá
sugestivnější atmosféry a pomalé až střední tempo dává vyniknout
klasickým post-hardcorovým „vybrnkávačkám“. Druhá píseň mi i díky názvu
evokovala tvorbu plzeňských ██████. Závěr „Pravděpodobnosti“ pak stoupá
do vypjatého ohlušujícího ema zakončeného zlověstným podladěným
feedbackem.
Následná „Mono“ pak působí rovněž
zajímavě, stojí především na barevných a zároveň úderných přechodech v
lehce zrychleném středním tempu. Na naladění atmosféry jí však schází
delší stopáž. Kapela se loučí skladbou s názvem vskutku na jedničku –
„Trnová cenzura“. V ní dominuje podladěná naboostovaná baskytara, její
hlomoz přesto nepřehluší nenápadně působivý kytarový motiv. Závěrečný
bordel zní chvílemi až jako čistý noise, který postupně dohasíná
slábnoucím vlněním z efektu delay. Deska uběhne rychle, přesto ale
stihne oslovit i zmlsaného posluchače.
Demo kazetu Nulajednanulanula považuji
za svěží van emocí, který myslím osloví jak přívržence křehčího pojetí
post-žánrů, tak i stoupence syrového hardcore-punku, k němuž má kapela
blízko svým DIY přístupem. Jistě se najdou škarohlídi, jež si všimnou
chvílemi nevalného zvuku především na pásce, což se pravda nedá
přehlédnout. Ovšem výsledný špinavý a nevyrovnaný projev kapele velmi
sedí, především pak přidává na autenticitě. Prvotina 0100 je tak v mých
očích příjemná změna oproti značné části současných tuzemských
post-hardcorových kapel, bude na co se těšit, až skupina přijde s
regulérní nahrávkou.
Nulajednanulanula: S/T demo
(https://nulajednanulanula.bandcamp.com)
Jiří Almer
Žádné komentáře:
Okomentovat