Přijde den, kdy vás neustálé pátrání po avantgardních elektrech a
moderních black metalech prostě unaví. Dojde vám, že je třeba zúčtovat
pomocí něčeho hrubého, násilného a syrově disharmonického. Kolaboraci
ostravských jazzových neandrtálců Massola a slovenského komanda
cibulových teroristů Sedem Minút Strachu jsem proto uvítal s neskrývaným
nadšením.Massola feat. Sedem Minút Strachu
Přijde den, kdy vás neustálé
pátrání po avantgardních elektrech a moderních black metalech prostě
unaví. Dojde vám, že je třeba zúčtovat pomocí něčeho hrubého, násilného a
syrově disharmonického. Kolaboraci ostravských jazzových neandrtálců
Massola a slovenského komanda cibulových teroristů Sedem Minút Strachu
jsem proto uvítal s neskrývaným nadšením.
V hlukovém podhoubí již letos vyšlo
několik zajímavých titulů, a to je rok DADA teprve ve své první třetině.
Před nedávnem vylezlo z továrny nové album Eine Stunde Merzbauten od legendy českého noisu Radka Kopela a jeho ansámblu, svou troškou do kovokostní moučky přispěl i například Phaerentz.
Ovšem respektovaná ostravská experimentálně punková scéna, již
reprezentují především rychlé roty jako Sheeva Yoga, Prügelknabe či
Kulma, je v poslední době na nahrávky poměrně skoupá. Relativně nový
projekt, v němž se angažují mimo jiné hudebníci z výše uvedených
uskupení, tedy Massola, tento nepoměr napravuje.
Recenzi na prvotinu Massoly s názvem Neanderthal Jazz pro HIS zpracoval Tomáš Procházka.
Ten i přes kladnou reflexi tohoto počinu projevuje přání, že by do
příště „rád bych slyšel všeho víc - víc jazzu, víc hardcore, víc noise“.
Možná právě pro posílení posledních dvou zmíněných komponent si
tentokrát Massola přizvala slovenské likvidátory Sedem Minút Strachu,
kteří se již mohou na nehudební scéně pyšnit splity s takovými legendami
jako Seven Minutes of Nausea, Deche-charge či a Sete Star Sept. Složení
je tedy následující – dvoje bicí, dvě basy (chvílemi i tři, při
hostování Skuldy ze Sheevy Yogy) čtyři chorobné vokály a konečně
saxofon.
Ještě před poslechem zaujme obálka, jež
je složená z koláže v okrové a fialové barevné variaci, na níž se to je
hemží fotkami páchání násilí, mlácení lidí pěstmi, rvačkami, rioty či
ostrými tanci mosh pit. Podobizna již nežijícího Setha Putnama, leadera
kontroverzních Anal Cunt, pak do takové koláže sedí téměř jako ulitá.
Každopádně obal slibuje nářez, masakr a násilí, uvidíme tedy, jestli
tomu uskupení, charakterizují výtvor jako „ no lyrics, no music, no
composition, no idea, no pepsi, 100% improshit„, dostojí.
I přes nesporně zajímavý poslech do
sluchátek budu nahrávku hodnotit převážně na základě maximální
hlasitostí, kterou mi mé bedny dovolily, navíc s využitím všech možných
ekvalizérů a gainů. První skladba, Kreteno Dildo La-Di-Da, Kroxy Und Ode
To Kalocefalus (její název mi, nedokážu říci proč, asocioval tvorbu
Radka Kopela), začíná vrzavou hlukovou stěnou a zakvílením saxofonu. A
pak už to jde ráz na ráz - ozve se basa jednoho z cibulářů, záhy se
přidá sypačka na bicí, pak následuje 20 minut ukrutného bordelu na plné
koule. Pocity se nedají popsat, to se musí prostě zažít. Můj
spolubydlící to prý slyšel i 20 metrů od domu a ještě tam se mu svíral
žaludek.
Celkově nahrávku nejvíce rozpalují ony
tři basy, které chvílemi bublají, chrčí, vazbí, zkrátka vytvářejí stěnu a
zároveň i doplňují rytmiku. Když zesílíme hlasitost, docílíme randálu
rvačky rezavých transformerů o skládku odpadu, jíž doplňuje sypání
štěrku a téměř celestiální tuří řev jakéhosi neidentifikovatelného boha.
Chvílemi máme možnost slyšet i klasickou Massolovskou techniku úderu na
bicí a zavytí saxofonu, ovšem stěna má ve většině stopáže převahu.
Druhá skladba Vivaldi & Ebola
pokračuje víceméně v podobném duchu. Po takové masáži bych pomalu
zapomněl, jak nahrávka zněla do sluchátek. Při likvidačním bordelovém a
hlasitém poslechu vám poněkud zanikne saxofon, kdo tedy máte radši
barevnější vyjádření, tak vezměte sluchátka, party tohoto akustického
nástroje v nahrávce stojí za to.
Kolaboraci Massoly a Sedem Minút Strachu
považuji za výjimečnou nahrávku, zkuste ji srovnat s novou deskou Eine
Stunde Merzbauten, třebaže já se této komparace zříkám. Nabízí se i
srovnání s ranou tvorbou výše zmíněných Anal Cunt (myšleno starých
počinů, především legendárního EP s 5643 písničkami) či Deche-Charge.
Samostatná tvorba Massoly stojí spíše na krátkých a poměrně
minimalistických palbách, pro slovenské cibuláře taková kolaborace zase
znamená výrazné oživení jejich pojetí noisecoru, což je styl, jenž má
přece jen tendenci chvílemi sklouzávat k jednotvárnosti.
Před nějakou dobou zde vedl Petr Ferenc anketu na téma současné improvizace
a muzikantů, kteří ji provozují. Myslím, že by si měli všichni
poslechnout tuto nahrávku, aby případně nezaměňovali intoušské brnkání
(bez urážky a hejtu) za improvizaci. Recenzi zakončím parafrází jedné
básně z nové knihy kolegy Jana Faixe: „Ne, tohle není žádné násilí – ne
tohle je naprosté násilí“!
Massola feat. Sedem Minút Strachu
Jiří Almer, psáno pro HIS Voice - http://www.hisvoice.cz/cz/articles/detail/3043
Žádné komentáře:
Okomentovat